Sideropenická anémie / nedostatek železa − diagnostika a léčba
Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 1992 odhadla, že více než třetina všech žen trpí deficitem železa. Jiná zpráva uvádí, že 30 % světové populace je anemických, přičemž hlavní příčinou nízkého hemoglobinu je deficit železa. Známým faktem také je, že deficit železa je spojen s poklesem výkonnosti, aktivity, kvality života, kognitivních funkcí, sexuálních funkcí a obecně pracovní produktivity.
V rozvinutých zemích platí, že většinu populace s deficitem železa představují ženy, zejména těhotné a kojící. Další příčinou nedostatku železa bývá krvácení, zejména chronické.
Symptomy spojené s nedostatkem železa
Symptomy spojené s nedostatkem železa nejsou specifické. Mezi ty, které si zaslouží pozornost z hlediska možného deficitu železa, patří únava (nemusí být spojena s anémií) a pica (neboli puzení pojídat různé nejedlé látky typu křída, papír, prášek na praní apod.) Další symptomy zahrnují ztrátu vlasů, křehké nehty či syndrom neklidných nohou.
Mezi známky nedostatku železa se řadí bledost, anémie, snížená kresba jazyka, chronický zánět ústních koutků, defekty nehtů apod. Opět se ovšem jedná o nespecifické známky, které se nemusejí vyskytovat u všech postižených jedinců.
Diagnostika
Mezi základní laboratorní parametry, jež lze vyšetřit, řadíme:
- Sérové železo.
- Sérový ferritin – patří mezi zánětlivé reaktanty. Pokud je vyloučen zánět, patří ferritin k velmi praktickým ukazatelům nedostatku železa – nízká hladina ferritinu (< 15 ng/ml) je vždy spojena s nedostatkem železa.
- Celková vazebná kapacita železa, reflektující hladiny transferinu v cirkulaci.
- Hladina solubilního transferinového receptoru patří mezi méně využívaná vyšetření. Přitom jeho změny nejsou přímo spojené se zánětem a tento parametr může pomoci odlišit nedostatek železa například od anémie spojené se zánětem.
- Erytrocyty – jejich počet, velikost (MCV) a charakteristika týkající se koncentrace hemoglobinu (MCHC) jsou spíše známkami pokročilého nedostatku železa.
- Počet retikulocytů je významným ukazatelem, pokud jde o klasifikaci příčin anémie, a také velmi užitečným testem pomáhajícím hodnotit efekt terapie železem.
Terapie
Základem léčby sideropenické anémie je podávání chybějícího železa. Perorální léčba železem má dlouhou historii, sahající do 19. století, kdy byly představeny první tablety se železem. V dnešní době je třeba připomenout, že většina přípravků obsahujících železo je cenově dostupná a účinná. Bylo prokázáno, že k lepšímu vstřebávání železa při perorálním podávání dochází při současném přijímání vitaminu C. Některé přípravky přímo nabízejí takovouto kombinaci.
Adherence k perorální léčbě preparáty s obsahem železa může být snížená z důvodu gastrointestinálních obtíží. Pomocí opatření týkajících se stravy, příjmu tekutin apod. lze ovšem tyto obtíže v řadě případů překonat. Ideálně by měl být perorální přípravek se železem podáván před jídlem, což umožní žaludečním kyselinám navázat železo na cukry, vitamin C a aminokyseliny. Perorální železo není vhodné pro pacienty po bariatrickém výkonu, po kterém je zhoršeno vstřebávání, a pro nemocné se zánětlivým onemocněním střev, u kterých může perorální železo významně zhoršit symptomy.
Dle autorů citovaného přehledu není cílem léčby korigovat jen deficit hemoglobinu, ale také poskytnout dostatečné množství železa pro vytvoření měřitelných zásob. Autoři mají ve své praxi za cíl dosáhnout hladiny ferritinu minimálně 100 ng/ml. Denně by dospělému jedinci s nedostatkem železa mělo být podáno minimálně 100 mg elementárního železa.
Pokud není možné substituovat železo perorálně, ať již pro intoleranci, nebo z důvodu kontraindikace, existuje bezpečná a efektivní alternativa v podobě parenterálního přípravku obsahujícího železo. Novější přípravky pro intravenózní podání železa jsou daleko bezpečnější než ty, jež byly používány v minulém století. Frekvence závažných nežádoucích účinků je dle dostupných dat extrémně nízká.
Závěr
Lze tedy shrnout, že pro nekomplikované případy nedostatku železa představuje orální přípravek cenově nenáročnou, efektivní, bezpečnou a pohodlnou léčbu. U pacientů, kteří perorální přípravky netolerují nebo jsou u nich neefektivní či vnímané jako kontraindikované, je preferována intravenózní cesta podání.
(eza)
Zdroj: Auerbach M., Adamson J. W. How we diagnose and treat iron deficiency anemia. Am J Hematol 2016 Jan; 91 (1): 31−38; doi: 10.1002/ajh.24201.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.