Komentář k editorialu
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2016, roč. 95, č. 4, s. 140.
Kategorie:
Komentář k editorialu
Vážení čtenáři,
dovolím si jako důchodce, kterému již pro jeho věk nemůže tento přídavek uškodit na pověsti ani na pracovním umístění chirurga, připojit několik poznámek, které by zde měly být otištěny pro historickou pravdu v našem oboru. Když v roce 2004 vyšel text nové zákonné úpravy o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, byl jsem již několik let členem předsednictva ČLS JEP, roky školitelem chirurgů a také zkoušejícím prvo- i druhostupňových a specializačních torakochirurgických atestací. Připomínám to zde proto, že jsem pracoval v této vrcholné lékařské organizaci po dobu 12 let jako místopředseda a také již léta předtím (1993−1996) v představenstvu ČLK . V obou těchto organizacích jsem byl pověřen dohledem nad novelizací postgraduálního vzdělávání všech lékařů v ČR. Měl jsem povinnost a současně i privilegium jednat s představiteli jednotlivých odborných lékařských společností a získávat od nich názory na stále se měnící požadavky na postgraduální vzdělávání. Mám uschovány dekrety z obou těchto institucí včetně ministerských, které mne delegovaly do různých poradních sborů. Tak tomu bylo ale jen do roku 2004.
Když v roce 2014 vyšel zmíněný zákon, bylo to bez předchozího souhlasu ČLS JEP a bez akceptace rad a připomínek, kterých byly od různých odborných společností desítky. A nebyly to připomínky ledajaké, obsahovaly doporučení a návrhy změn lékařského vzdělávání od tehdy již stovky odborných lékařských společností. Byly podávány na MZd opakovaně, mnou vždy podepsány a kopie zakládány na sekretariátu ČLS JEP. Přesto k nim ministerstvo při tvorbě zákona nepřihlédlo a v novém předpise se neobjevily.
Mám v dobré paměti schůzi předsednictva ČLS JEP brzy po vyjití zákona, na níž se o zákonu nesouhlasně debatovalo i to, že tehdejší předseda prof. MUDr. J. Blahoš, DrSc. hned poslal na ministerstvo protest celého předsednictva ČLS JEP proti jeho obsahu a také návrh na novelizaci, která by vyjadřovala názory odborných společností na to, jak má být doškolování organizováno, jak dlouho má v různých oborech trvat i jak má být finančně zajištěno. Nestalo se však nic a zákon začal platit. Bohužel jsme neměli ve svém středu nikoho z poslanců a senátorů tehdejšího Parlamentu, který zákon schvaloval. Ministři zdravotnictví, jejich náměstci i vedoucí příslušných odborů se rychle měnili a o přípravě zákona rozhodovali lidé, kteří se s odborným vzděláváním lékařů nikdy nesetkali, neznali zahraniční zkušenosti, ale ani potřeby modernizujícího se terénu českého zdravotnictví.
Když jsem viděl, že po dobrém naše ČLS JEP se svými protesty a návrhy neuspěje a že i ČLK jde více o řešení financí než o kvalitu výkonné medicíny, přestal jsem se o doškolování lékařů zajímat a funkci sponzora této náročné činnosti po mně převzal v prezidiu ČLS JEP prof. MUDr. J. Škrha, DrSc. Ale ani tento zkušený internista a dobrý člověk za posledních 10 let nesvedl téměř nic. Mezitím nespokojenost lékařů narůstá, systém vzdělávání je složitý, špatně funguje a stal se jednou z příčin, proč čeští lékaři odcházejí do zahraniční. Nyní zákon vadí už i prezidentovi ČLK, který je ve své funkci již dosti dlouho a mohl využít svého mimořádného postavení a sdělit vládě své výhrady o mnoho let dříve, než to činí nyní v televizi. Má pravdu v tom, že je situace těžká po všech stránkách a my to vidíme i v naší ČCHS. Na minulou výroční plenárku v prosinci 2015 přišlo v době jejího zahájení jen 8 účastníků (byl jsem mezi nimi), a když skončila předsunutá výborová schůze ČCHS, bylo nás tam o čtvrt hodiny později jen 37. Stejná situace byla i v roce 2014. Přitom má ČCHS přes 1500 členů a schůze byla řádně ohlášena. Kdysi v České republice renomovaná a vlivná chirurgická komunita, která bývala ozdobou medicíny, a dosud ještě pár funkcionářů se snaží o zachování její pověsti, je v takovém úpadku, že si nic jiného nezaslouží, než aby ji opouštěli lidé, kteří v ní nedojdou sluchu a zaslouženého společenského uplatnění. Byl bych velmi rád, aby si tento můj dodatek přečetli nejen odběratelé Rozhledů v chirurgii, tedy chirurgové, kteří dostávají časopis jako součást svého profesního členství v lékařské společnosti, ale i organizátoři zdravotnictví, kteří ač by měli, odborné časopisy ani neregistrují, natož aby je někdy četli!
Miloš Hájek
šéfredaktor Rozhledů v chirurgii
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicínaČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2016 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Cinitaprid – v Česku nová účinná látka nejen pro léčbu dysmotilitní dyspepsie
- Neodolpasse je bezpečný přípravek v krátkodobé léčbě bolesti
Nejčtenější v tomto čísle
- Infekce kůže a měkkých tkání
- Splenóza ako zriedkavá príčina bolestí brucha
- Dárci ledvin po nezvratné zástavě oběhu (DCD) – zkušenosti jednoho centra
- Aktuální stav chirurgické léčby karcinomu pankreatu v České republice