Data pro chirurgii

Každé, i odborné sdělení lze hodnotit pohledem „data, nebo vata?“. Také zdůvodňování pravidel pro financování odvedené práce v daném oboru lze doložit daty nebo jen vatou. Vata je předkládána k věření při absenci nebo nepříjemnosti analýzy reálných dat. Proto ostatně také po deseti letech zdánlivé aplikace plateb podle DRG (diagnosis-related groups) zde máme „restart“ onoho systému. Máme vatové konference kvality a transparence systému, možné i nemožné úhradové vyhlášky, které jsou vatovány koeficienty, už samotná virtuální zdravotnická měna „bod“ je vatou přidušené koruny české. I proto nad upracovanou chirurgií po čtvrtstoletí každodenního budovatelského úsilí visí Damoklův nákladový koeficient 1,5–1,7, což znamená, že pro výdělek 1 Kč je třeba poskytnout 1,50−1,70 Kč. Na výdělek za práci chirurgů musí nemocnice připlatit. Více práce generuje více deficitu. Data pro cost/benefit analýzu, poměr nákladů a přínosu, by se měla systematicky pářit, zatím se je daří nechávat vypařit. V soukromí si onen poměr hlídáme, při nakládání s veřejnými prostředky na něj příliš nedbáme, leckde hýříme, jinde bankrotujeme. Problémem už není strašidlo zadlužení, ale debata se vede už jen o přijatelné či dokonce optimální výši dluhu. Dokonce o dluhu rozvojovém. Pokud se nedluží, jako by se nepodnikalo a nesměřovalo. Nicméně soudím, že léta se dluží právě chirurgii. Bez aktuálních a veřejně vystavovaných dat to však lze dále zametat pod koberec vatou rétoriky o hříchu z minulosti, již nastavených mechanismech a jiných nových prioritách. Také v permanentně novelizované české legislativě je vatování pravidlem. Umožňuje legalizovat dojmy na úkor ujasňování pojmů, jako jsou třeba práce zaplacená a nezaplacená, činnosti nezbytné a zbytné, náklady a přínos.

Problém vatování pravidel kolem nás lze řešit jen konfrontací s reálnými daty. Máme je vůbec? Zajisté máme. A máme je pod kontrolou? Zajisté nikoli. Lot of data, few information, zní jeden britský bonmot. V Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a rozličných útvarech centrálního spravování informací teprve nyní zjišťujeme, co všechno se nedělalo a co všechno je pod kontrolou jakýchsi obskurních i nestátních smluvních subjektů. Na druhé straně je všechno, co se šustne ve zdravotnických provozech, pečlivě hlášeno zdravotním pojišťovnám v milionech záznamů. Nikoli z pouhé příchylnosti, ale nuceně, protože by bez výkazu detailů nebyl zařízení vyplacen onen směsný paušál.

Plátci, čili správci povinné zdravotní daně, léta soudili, že veškerá data a potažmo také informace z nich plynoucí jsou jejich. A tak namísto argumentací analýzami dat jako chirurgové doufáme, lobujeme, chabě protestujeme či rezignujeme. Problém už dlouho není v rovině osobní, provozní ani populárně protikorupční. Problém je už ukotven jako mentální, už je to o duševním zdraví systému. Obecná chirurgie prostě už musí být z definice propadový podnik. Nedá se s tím prý nic dělat. Ale rozdělení společenských rolí na chirurgy, odevzdaně operující a bystré naceňovače jejich práce nemusí platit věčně. Je třeba po generaci poroby obnovit debatu s argumentací a rozhodováním nad daty. Už proto, že svět kolem nestojí a novější technologie poskočily v cenách o řády nad cenu práce. Relevantní grouping nákladů je tedy třeba posílat opačně. Přímou inseminací ze života na úřední stoly, nikoli skapáváním z úředních stolů do života samého.

Málokdo, zejména v chirurgických kruzích, se zatím zamýšlí nad tím, jak zásadní změnu může znamenat recentní úsilí novelizovat zákon č. 372/2011 o zdravotních službách v problematice sjednocení a zjednodušení výkaznictví spolu s dostupností a možností analyzovat datové soubory plátců. Bude-li ovšem úspěšně parlamentně prosazeno. Soubor dat plátců analyzovatelný jako národní registr výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění dokáže postupně způsobit reformu zdravotnictví i bez píle a ochoty halasných politických reformátorů. Zároveň nebude třeba pracně doplňovat několik stávajících registrů o řadu nových parametrů, které život již přináší a které se nepromítly do historicky a poměrně rigidně nastavených pravidel databází, jako je například Národní onkologický registr. Funguje sice od roku 1977, byl parametricky inovován před dvěma desítkami let, ale neumožňuje podrobněji odlišit současné druhy operací, rozdílné situace uvnitř stadia, nové typy a režimy terapie včetně oné ultramoderní bioterapie atd.

Prosté pravidlo rozvinutých demokracií požaduje veřejnou kontrolu nad veřejnými prostředky. Dodal bych jen, že třeba je kontroly kvalifikované. Kontroly vnímané jako vhled do zdravotnických dat a způsob nakládání s nimi, ne pouze jako způsob formalizované byrokratické exekuce. Mít nad daty úplnou kontrolu se centrálním předchůdcům na resortu zdraví nedařilo z důvodu malé koncepčnosti, nekompetence či ignorace, někdy i plánované darebnosti, a tak převládl datový i mentální outsourcing.

Také chirurgové jsou veřejnost, v mnohém odborná, v lecčems laická. Ale zajímejme se o své údaje, které sypeme denně do databází plátců či státu, sledujme, co přináší a kam spěje tento proces, jakkoli ho míváme za nezáživný. Outsourcingem veřejných dat kamsi jsme jako odborná veřejnost sami sebe externalizovali nebo privatizovali do číchsi neveřejných rukou. Lze mít za prokázané, že rozhodovací i manuální činnost chirurgů je řízena mozkem. Jde pouze o to, zda vlastním, nebo jiným. O to jde třeba v indikačních víceoborových týmech pro rozhodování třeba v onkologii a o totéž jde nyní při přenastavování informačního zdravotnického systému státu v recentně resuscitovaném ÚZIS. Jde o to, aby data o naší práci byla našimi daty, našimi argumenty a přijatá řešení pro nás pochopitelná a přijatelná.

Takže to byla v tomto sdělení ona aktuální ideová „vata“. S daty to bývá stručnější, neupovídané a jednoznačnější. Na závěr tedy pár reálných údajů čili dat jako příklad podílu onkochirurgie na léčbě několika nejzávažnějších diagnóz zhoubných nádorů pro udržení profesní sounáležitosti a mentálního tonusu chirurgů: V letech 2008 až 2012 bylo operováno 85 % z 39 627 případů zhoubných nádorů (ZN) kolorekta, 53 % ze 7595 ZN žaludku, 83 % ze 32 688 ZN prsu, 98 % ze 10 247 maligních melanomů a 64 % ze 483 nitrobřišních sarkomů. Nejsme zjevně ani v onkologické problematice výkonovou minoritou a nejinak je to v jiných oblastech operativy traumatologické, akutní, cévní, metabolické, reparativní a jiné. Neměli bychom proto setrvávat v pozici minority v rozhodovacích a legislativních procesech, které se nás týkají. Data nemohou být sbírána a analyzována jen pro plátce pojistného a statistiky, patří také nám, kteří je produkujeme. Jsou součástí naší odbornosti pro přehled o produkci, výsledcích i kvalitě. Shánět je pak pracně a duplicitně na odděleních a klinikách pro odbornou práci a publikace je také zbytečnou zátěží. Již existují u plátců a v registrech a musejí být pro praxi dostupná přímo z centrální odpovědné instituce.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Masarykův onkologický ústav

Žlutý kopec 7

656 53 Brno

e-mail: jan.zaloudik@gmail.com