Léčba kostních komplikací pokročilého karcinomu prostaty

Osteoblastické metastázy mají ve skiagramu charakteristický denzní vzhled, ve skutečnosti však představují oblast, kde jsou vysoce aktivované osteoblasty i osteoklasty, a jsou značně křehké.

Aktivované osteoklasty jsou poměrně snadným terapeutickým cílem. Působí na ně jednak bisfosfonáty (např. zolendronát), které se vážou na odbourávanou kostní hmotu a inhibují její další resorpci navozením apoptózy osteoklastů, a jednak také denosumab, monoklonální protilátka proti RANKL (ligandu pro receptor aktivující jaderný faktor κB). Antiresorpční léčiva snižují incidenci kostních příhod u metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty. 

Dalším možným terapeutickým cílem je ovlivnění nádorových buněk a prevence vzniku metastáz. Radium-223 zlepšuje přežití a prodlužuje čas do výskytu kostních příhod u metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty, podobně jako inhibitory androgenní signalizace abirateron a enzalutamid. U enzalutamidu však v účinku dominuje spíše zpomalení progrese nemoci jako takové než přímý efekt na kost. Preventivní efekt již byl naznačen i u denosumabu a klinickým hodnocením procházejí také některé další látky. Z klinického hodnocení fáze II zatím slibně vychází např. nový inhibitor tyrosinkináz kabozantinib. 

Riziko kostních komplikací může být také navozeno antiandrogenní terapií karcinomu prostaty. Užívání antiandrogenů je asociováno se snížením kostní minerálové denzity a zvýšeným rizikem fraktur. Denosumab zvyšuje denzitu kostního minerálu a je schválen k redukci rizika fraktur u pacientů s nemetastatickým karcinomem prostaty léčených antiandrogeny. 

(pez)

Zdroj: Gartrell B. A., Saad F. Managing bone metastases and reducing skeletal related events in prostate cancer. Nat Rev Clin Oncol 2014 Jun; 11 (6): 335−345; doi: 10.1038/nrclinonc.2014.70. Erratum in: Nat Rev Clin Oncol 2015 Jan; 12 (1).